Antonín Dvořák je jedním z nejbystřejších českých skladatelů, kteří působili v žánru romantismu. Ve svých dílech dovedně dokázal skloubit leitmotivy, které se běžně nazývají klasikou, i tradiční rysy národní hudby. Neomezoval se na jeden žánr a raději neustále experimentoval s hudbou.
Dětské roky
Geniální skladatel se narodil 8. září 1841 v zemské vesnici, která se nacházela nedaleko zámku Nelahozeves. Oba rodiče byli Češi. Vážili si národních tradic své země.
Hlava rodiny měla malou krčmu a mimo jiné pracovala jako řezník. Je pozoruhodné, že mu to nezabránilo v tom, aby se naučil hrát na několik hudebních nástrojů. Později přivedl k hudbě i svého syna.
Antonín vyrůstal jako poslušný a učenlivý chlapec. Vždy se snažil pomáhat svým rodičům v rozvoji rodinné firmy. Jeho duše však tíhla k hudbě. Když chlapec šel do 1. třídy, jeho rodiče také přispěli k tomu, že zvládl základy hudební gramotnosti.
Antonínovo hudební vzdělání měl na starosti Josef Spitz. Chlapci stačilo jen pár let, aby zvládl hru na housle. Později svou zručnou hrou potěší návštěvníky otcovy krčmy. Občas se podílel na organizaci slavnostních církevních akcí.
Mládí mistra Antonína Dvořáka
Po ukončení školy byl poslán do města Zlonitsy. Hlava rodiny chtěla, aby syn šel v jeho šlépějích, a nařídila mu, aby se vyučil povolání řezníka. Během studií žil Antonín u svého strýce. Poslal chlapce do školy, kde se naučil německy. Dvořák měl štěstí, protože se ukázal být učitelem jeho třídy Kantor Antonín Leman. Profesionálním pohledem chlapce ocenil a pak ho naučil hrát na varhany a klavír.
Od hudby a studia neustoupil. Brzy se mu podařilo získat dokument, aby mohl pracovat jako učeň. Zajímavostí je, že do té doby se celá rodina přestěhovala na trvalé bydliště do Zlonic. Sám Antonín byl poslán, aby pokračoval ve studiu v Kamenci. Poté se na něj usmálo štěstí. Stal se žákem varhanické školy v Praze.
Brzy získal místo varhaníka v kostele. Nové dílo ho inspirovalo ke studiu děl slavných skladatelů. Zároveň ho napadla myšlenka, že by sám v sobě mohl rozvíjet skladatelský talent.
Tvůrčí cesta a hudba skladatele Antonína Dvořáka
Po studiu na výchovném ústavu se rozhodl Prahu neopustit. Nastoupil na místo violisty v kapli Karla Komzáka a o 10 let později - hudebník v orchestru "Prozatímního divadla". Měl tu čest představit veřejnosti řadu brilantních skladeb Liszta, Wagnera, Berlioze a Glinky.
Brzy si ho oblíbila touha vytvořit operu, a proto na divadlo rezignoval. Hodně času věnoval vzniku díla „Král a uhlíř“. Uvedení opery se konalo v roce 1874.
Dílo začínajícího skladatele bylo veřejností vřele přijato. Dlouho očekávaná popularita padla na Antonína. Na vlně úspěchu uvádí řadu dalších neméně úspěšných oper. Mluvíme o skladbách: "Wanda", "Tvrdohlavý", "Lstivý rolník".
Emoční vzedmutí vystřídala melancholie. Přišlo období, kdy Dvořák nebyl na kreativitu. Faktem je, že během této doby zemřely tři děti. Do svých skladeb vlil všechnu tragičnost situace. Byli naplněni hořkostí a smutkem.
Obliba skladatele Antonína Dvořáka
Až v roce 1878 se mu podařilo vyrovnat se s těžkou ztrátou. Jeho žena mu dala dítě. Právě díky této akci se Dvořákovi podařilo naladit a změnit přístup k tvorbě nových děl.
V této době si jedno z hudebních nakladatelství u skladatele objednává sbírku her „Slovanské tance“. Po zveřejnění díla hudební kritici doslova tleskali vestoje. Fanoušci kupovali noty a od vydavatele přicházely nové objednávky.
Byl na vrcholu své popularity. Noviny o něm psaly, což přispělo k tomu, že koncert, který se v tomto období konal, se konal v plném sále. Nechtěli nechat Antonína odejít z jeviště.
Zároveň byl zvolen členem spolku Řemeslnický rozhovor. Brzy vedl směr tohoto svazu. Maestro začal působit jako porotce na prestižních hudebních soutěžích. Bez provedení jeho brilantních děl se v této době neobešel téměř žádný koncert. Byli obdivováni. Byl zbožňován.
V roce 1901 došlo k další významné události. Maestro představil fanouškům své tvorby operu "Mořská panna". K dnešnímu dni je toto dílo považováno za téměř nejdůležitější skladatelův přínos.
Během této doby se zdraví hudebníka začalo zhoršovat. Nedokázal se soustředit na skládání skladeb. Posledním Antonínovým dílem byla Armida.
Podrobnosti o osobním životě skladatele
V roce 1873 skladatel legalizoval vztahy se ženou jménem Anna Chermakova. Měla vynikající rodokmen. Anna byla dcerou ušlechtilého klenotníka.
Osobní život maestra byl velmi úspěšný. Jedinou výhradou bylo, že Antonín dlouho nemohl zlepšit svou finanční situaci. V rodině se rychle rodily děti a s tím samozřejmě rostly i výdaje.
Když se rodina prakticky rozpadla, byl maestro nucen požádat o stipendium pro umělce s nízkými příjmy. Později byl povolán do vládní agentury, kde pro potvrzení své tvůrčí činnosti zahrál několik melodií.
Nakonec mu byla poskytnuta pomoc a ukázalo se, že to bylo velmi užitečné, protože během této doby umíraly děti jedno po druhém. Naštěstí se časem finanční situace rodiny zlepšila a mohli si dovolit normální existenci.
Zajímavá fakta o maestrovi
- Byl pokorný a zbožný. Uvolňovaly ho procházky v přírodě. Krásná místa inspirovala maestra ke skládání nových děl.
- Dvořák je nejčastějším příjmením v České republice.
- V Praze je muzeum věnované geniálnímu skladateli.
- Ve své práci byl velmi náročný. Například operu Král a uhlíř několikrát předělal.
- "Král a náhorník" byl několikrát uveden v pražských divadlech, ale v jiných se nikdy neuskutečnil.
Poslední léta života Antonína Dvořáka
Zemřel 1. května 1904. Smrt stihla maestra kvůli krvácení do mozku. Skladatelovo tělo bylo pohřbeno v Praze. Bohaté dědictví Antonína nedává veřejnosti šanci na velkého mistra zapomenout. Dnes jeho nesmrtelná díla znějí nejen v divadlech, ale i v moderní kinematografii.
