Gustav Mahler je skladatel, operní pěvec, dirigent. Během svého života se dokázal stát jedním z nejtalentovanějších dirigentů planety. Byl představitelem tzv. „postwagnerovy pětky“. Mahlerův skladatelský talent byl rozpoznán až po maestrově smrti.
Mahlerův odkaz není bohatý a skládá se z písní a symfonií. Přesto je dnes Gustav Mahler zařazen na seznam nejhranějších skladatelů světa. Filmovým režisérům není práce maestra lhostejná. Jeho díla lze slyšet v moderních filmech a seriálech.
Gustavovo dílo je mostem, který propojil romantismus XNUMX. století a modernu XNUMX. století. Maestrovy práce inspirovaly talentovaného Benjamina Brittena a Dmitrije Šostakoviče.
Děti a mládež
Mistr je z Čech. Narodil se roku 1860. Gustav byl vychován v židovské rodině. Rodiče vychovali 8 dětí. Rodina žila ve skromných podmínkách. Rodiče neměli s kreativitou nic společného.
Gustav byl trochu jiný než děti v jeho věku. Byl to uzavřené dítě. Když mu byly 4 roky, rodina se přestěhovala do města Jihlavy (východ České republiky). Město bylo osídleno Němci. Zde byl poprvé prodchnut zvukem dechovky. Rodiče si uvědomili, že jejich syn má dobrý sluch, poté, co reprodukoval melodii, kterou slyšeli v opeře.
Brzy se naučil hrát na klavír. Když si rodiče uvědomili, že Gustav dokáže vniknout do lidí, najali mu učitele hudby. V deseti letech napsal svůj debut. Poté poprvé vystoupil na velké scéně: byl pozván k účasti na městské slavnostní události.
V roce 1874 se o něm začalo mluvit jako o opravdu nadějném skladateli. Gustav, kterého zasáhla smrt svého bratra, složil operu. Rukopis se bohužel nedochoval.
Studoval na gymnáziu. Ve vzdělávací instituci studoval Mahler pouze hudbu a literaturu, protože nic jiného ho nezajímalo. V té době ho otec přestal vidět jako hudebníka a skladatele. Chtěl ho přesedlat na vážnější profesi. Hlava rodiny se pokusila syna přeložit na pražské gymnázium, ale jeho pokusy byly vyrovnané.
Pak otec jednal rozhodněji. Proti vůli Gustava ho odvezl do Vídně. Hlava rodiny předala svého syna do péče Julia Epsteina. Poznamenal Mahlerovu vysokou profesionalitu. Julius poradil Gustavovi, aby vstoupil na vídeňskou konzervatoř. Mladý muž studoval u Epsteina v klavírní třídě.
Tvůrčí cesta skladatele Gustava Mahlera
Mahler napsal v jednom ze svých dopisů příteli, že se Vídeň stala jeho druhou vlastí. Zde se mu podařilo odhalit svůj tvůrčí potenciál. V roce 1881 se zúčastnil každoroční Beethovenovy soutěže. Na pódiu mistr představil náročné veřejnosti hudební dílo „Píseň pláče“. Doufal, že to bude on, kdo vyhraje. Jaké bylo maestro zklamání, když vítězství získal Robert Fuchs.
Na rozdíl od většiny kreativních lidí neúspěch nemotivoval Gustava k další akci. Velmi se rozzlobil a dokonce na chvíli opustil psaní hudebních děl. Hudebník nezačal dokončovat započatý operní příběh "Ryubetsal".
Nastoupil na místo dirigenta v jednom z divadel v Lublani. Brzy dostal Gustav angažmá v Olmutzu. Byl nucen bránit wagnerovské principy vedení orchestru. Dále jeho kariéra pokračovala v Karl-Theatre. V divadle nastoupil na místo sbormistra.
V roce 1883 se stal maestro druhým dirigentem Královského divadla. Tuto pozici zastával několik let. Pak se mladík zamiloval do zpěvačky jménem Johanna Richter. Pod dojmy ženy napsal cyklus "Písně potulného učně." Hudební kritici zařazují prezentovaná díla do seznamu nejromantičtějších děl mistra.
Koncem 80. let se vztahy mezi Gustavem a vedením divadla zhoršily. Kvůli neustálým konfliktům byl nucen opustit svou práci. Přestěhoval se do Prahy. Místní obdivovatelé vážné hudby talentovaného Mahlera vřele přivítali. Zde se poprvé cítil jako vyhledávaný dirigent a skladatel. S místní veřejností se hořce rozešel. Smlouva uzavřená s Novým divadlem v Lipsku na sezónu 1886/1887 ho donutila opustit Prahu.
Největší popularita skladatele
Po představení opery „Tři Pintos“ upadl maestro na popularitě. Mahler dokončil operu Carla Webera. Dílo se ukázalo být natolik úspěšné, že premiéra byla triumfem na nejprestižnějších divadelních scénách v Německu.
Na konci 80. let Gustav prožíval ne zrovna nejpříjemnější emoce. Začal mít problémy na osobní frontě. Emocionální rozpoložení maestra zanechalo mnoho přání. Usoudil, že toto je nejlepší období pro skládání hudebního díla. V roce 1888 se konala premiéra První symfonie. Dnes je to jedna z nejoblíbenějších Gustavových skladeb.
Strávil 2 sezóny prací v Lipsku, poté město opustil. Nechtěl opustit Lipsko až do samého konce. Ale kvůli neustálým konfliktům s asistentem režie byl nucen město opustit. Mahler se usadil v Budapešti.
Úspěch v práci Gustav Mahler
Na svém novém místě byl vřele přijat. Stál v čele Královské opery. Gustav dostával podle těchto měřítek docela dobrý plat. Nedá se však říci, že by žil bohatě. Po smrti hlavy rodiny a matky byl nucen finančně zabezpečit svou sestru a bratra.
Před vstupem do Královské opery bylo divadlo v hrozném stavu. Gustavovi se podařilo proměnit operu v národní divadlo. Zbavil se hostujících interpretů a založil si vlastní orchestr. Divadlo začalo uvádět opery Mozarta a Wagnera. Brzy se v jeho týmu objevila zpěvačka Lilly Leman, která našla status nejlepšího zpěváka v tvůrčím kruhu. Proslavila se svým jedinečným sopránovým hlasem.
O několik let později dostal maestro pozvání z Hamburku. Gustav byl pozván na třetí nejvýznamnější operní scénu v zemi. Na novém místě nastoupil Mahler na pozici ředitele a kapelníka. O možnosti pracovat v prestižním divadle neuvažoval. Byly pro to důvody. Královská opera má nového quartermastera Zichyho. Nechtěl vidět Gustava v čele divadla, protože skladatel byl podle národnosti Němec.
"Eugene Oněgin" je první operou, kterou Gustav uvedl na scéně hamburského divadla. Mahler byl blázen do děl ruského skladatele Čajkovského, a tak dal vše, aby premiéra opery na diváky náležitě zapůsobila. Čajkovskij dorazil do divadla, aby zaujal dirigentský pult. Když uviděl Mahlera při práci, rozhodl se posadit se. Později Piotr nazve Gustava skutečným géniem.
V Hamburku skladatel vydává sbírku Chlapcův kouzelný roh podle stejnojmenné knihy básní básníků heidelberského okruhu. Dílo ocenili nejen fanoušci, ale i kritici.
Nová pozice
Mahlerových pracovních úspěchů v Hamburku si všimli i ve Vídni. Vláda chtěla vidět maestra ve své zemi. V roce 1897 byl Gustav pokřtěn do katolicismu. Ve stejném roce podepsal smlouvu s Dvorní operou. Obdržel pozici třetího dirigenta.
Po nějaké době se Gustavovi podařilo zaujmout post ředitele Dvorní opery. Maestrova popularita ve Vídni raketově vzrostla. Na vlně úspěchu představil fanouškům své tvorby Pátou symfonii. Tato práce rozdělila společnost na dva tábory. Jedni Gustava chválili za novátorství, jiní Mahlera otevřeně obviňovali z vulgárnosti a vyloženě nevkusu. Samotného maestra ale názor jeho současníků nezajímal. Vydal šestou, sedmou a osmou symfonii.
Gustav navíc nastolil v divadle nová pravidla. Ne každému se Mahlerovy nové zákony líbily, ale kdo chtěl ve Dvorní opeře dále pracovat, byl nucen podmínky přijmout. A pokud se dříve veřejnost po vstupu do divadla cítila jako doma, pak s příchodem vlády Gustava vstoupil v platnost zákaz vstupu do divadla, když se mu zlíbí.
Divadlu věnoval více než 10 let svého života. V posledních letech cítil Gustav silnou nevolnost, která byla způsobena na pozadí neustálého stresu a těžkého pracovního programu. Byl nucen opustit svou práci.
Vedení divadla jmenovalo maestrovi penzi s jedinou podmínkou – Mahler by už neměl působit v žádné z rakouských oper. Podepsal smlouvu, ale když viděl, jaký plat ho čeká, byl zklamaný. Uvědomil si, že bude muset ještě pracovat, ale ne v rakouských divadlech.
Brzy odešel pracovat do Metropolitní opery (New York). Zároveň proběhla premiéra díla „Píseň země“ a XNUMX. symfonie. V tomto období byla jeho tvorba ovlivněna díly takových spisovatelů jako Nietzsche, Schopenhauer a Dostojevskij.
Podrobnosti o osobním životě skladatele Gustava Mahlera
Maestro byl samozřejmě oblíbený u žen. Láska ho nejen inspirovala, ale také mu přinesla zármutek. V roce 1902 si Gustav vzal dívku jménem Alma Schindler za svou oficiální manželku. Jak se ukázalo, je o 19 let mladší než její manžel. Mahler ji požádal o ruku na 4. rande. Alma porodila svému manželovi syna a dceru.
Rodinný život manželů připomínal idylu. Vycházeli spolu dobře. Manželka podporovala Gustavovo úsilí. Ale brzy se v jejich domě stala katastrofa. Moje dcera zemřela ve 4 letech. Na pozadí zážitků bylo skladatelovo zdraví značně otřesené. Lékaři uvedli, že měl vážné problémy se srdcem. Poté složil dílo „Písně o mrtvých dětech“.
Rodinný život praskl. Alma, která zažila jednu z největších ztrát ve svém životě, si najednou uvědomila, že úplně zapomněla na talenty svého mládí. Žena se rozpustila ve svém manželovi a úplně se přestala vyvíjet. Před setkáním s Gustavem byla vyhledávanou umělkyní.
Mahler se brzy dozvěděl, že mu byla manželka nevěrná. Měla poměr s místním architektem. Navzdory tomu se pár nerozešel. Nadále žili pod jednou střechou až do smrti maestra.
Zajímavá fakta o skladateli
- Vyrůstal jako uzavřené dítě. Jednoho dne ho otec nechal na pár hodin v lese. Když se hlava rodiny vrátila na stejné místo, viděla, že syn ani nezměnil své postavení.
- Alma Mahlerová byla po smrti svého manžela dvakrát vdaná - za architekta V. Gropia a spisovatele F. Werfela.
- Byl druhým ze 14 dětí, z nichž pouze šesti bylo souzeno dosáhnout dospělosti.
- Mahler miloval dlouhé cesty a plavání v ledové vodě.
- Skladatel trpěl nervovým vypětím, skepsí a posedlostí smrtí.
- Beyoncé je vzdálená příbuzná mistra. Americká hvězda je na fakt příbuzenství nesmírně hrdá.
- Symfonie č. 3 Gustava Mahlera trvá 95 minut. Jde o nejdelší skladbu skladatelova repertoáru.
Smrt Gustava Mahlera
V posledních letech svého života se skladatel cítil upřímně nemocný. Tvrdě pracoval a zažil řadu stresových situací, které ovlivnily jeho celkový stav. V roce 1910 se situace zcela vyhrotila.
Prodělal sérii angíny. Navzdory tomu pokračoval v tvrdé práci. O rok později stál u konzole a hrál program, který se skládal ze skladeb slavných Italů.
Brzy došlo ke katastrofě. Dostal infekční onemocnění, které vyvolalo endokarditidu. Komplikace stála skladatele život. Zemřel na vídeňské klinice v roce 1911.
Slavnostního rozloučení se zúčastnily stovky fanoušků, uznávaných kritiků a uznávaných umělců. Byl pohřben vedle své dcery, která zemřela v dětství. Tělo Gustava spočívá na hřbitově Grinzing.
Fanoušci, kteří si chtějí přečíst Mahlerův životopis, mohou zhlédnout životopisný film režiséra Kena Russella. Robert Powell - brilantně zprostředkoval charakterové rysy, které byly maestrovi vlastní.
