S čím si spojujete funk a soul? Samozřejmě s vokály Jamese Browna, Raye Charlese nebo George Clintona. Méně známé na pozadí těchto popových celebrit se může zdát jméno Wilson Pickett. Přitom je považován za jednu z nejvýraznějších osobností v historii soulu a funku 1960. let.
Dětství a mládí Wilsona Picketta
Budoucí idol milionů Američanů se narodil 18. března 1941 v Prattville (Alabama). Wilson byl nejmladší z 11 dětí v rodině. Velké lásky od rodičů se ale nedočkal a na dětství vzpomínal jako na těžké životní období. Po častých hádkách s pohotovou matkou vzal chlapec s sebou svého věrného psa, odešel z domova a strávil noc v lese. Ve 14 letech se Pickett přestěhoval ke svému otci do Detroitu, kde začal jeho nový život.
Wilsonův vývoj jako zpěvák začal zpět v Prattville. Tam se dostal do sboru místního baptistického kostela, kde se formovaly předpoklady jeho vášnivého a energického způsobu vystupování. V Detroitu se Pickett inspiroval dílem Little Richarda, kterého později ve svých rozhovorech nazval „architektem rokenrolu“.
První úspěchy Wilsona Picketta
Wilsonovi se v roce 1957 podařilo vstoupit do řad gospelové skupiny The Violinaries, která tehdy byla téměř na vrcholu své popularity. Pickettovou první nahrávkou byl singl Sign of the Judgment. Hudba a náboženství zůstaly pro umělce neoddělitelné ještě asi čtyři roky, dokud se nepřidal k The Falcons.
Tým Falcons působil i v gospelovém žánru a výrazně ovlivnil jeho popularitu v zemi. Stal se jednou z prvních kapel, které vytvořily úrodnou půdu pro rozvoj soulové hudby. Mezi bývalými členy skupiny můžete vidět taková jména jako Mac Rice a Eddie Floyd.
V roce 1962 byl vydán I Found a Love, výbušný singl od The Falcons. Vyvrcholilo na 6. místě v žebříčcích amerického R&B a na 75. místě v žebříčcích populární hudby. Energická a jasná kompozice oslavila jména hudebníků a výrazně rozšířila jejich publikum.
O rok později Wilson očekával úspěch ve své sólové kariéře. V roce 1963 vyšel jeho singl It's Too Late, který se také dostal na 6. místo v žebříčku R&B a dostal se do první padesátky amerického popového žebříčku.
Wilson Pickett smlouvu s Atlantic
Úspěch It's Too Late upoutal na mladého a nadějného interpreta pozornost velkých hudebních společností. Po zvučné premiéře našel producent Atlantic Jerry Wexler Wilsona a nabídl umělci lukrativní smlouvu.
Přesto se Pickettovi nepodařilo „prorazit“ k výšinám popularity ani s podporou producenta. Jeho singl I'm Gonna Cry publikum nezaujal (124. pozice v hitparádě). Druhý pokus byl také neúspěšný, přestože na něm pracoval tým specialistů: producent Bert Burns, básníci Cynthia Well a Barry Mann, zpěvačka Tammy Lynn. Společný singl Come Home Baby byl nezaslouženě ochuzen o pozornost publika.
Wilson se nevzdal a dál pracoval na kreativitě. Třetí pokus o návrat do hitparád se interpretovi vydařil. Skladba In the Midnight Hour, nahraná u Stax Records, obsadila 3. místo v žebříčku R&B a obsadila 21. místo v žebříčku pop. Nové dílo bylo zahraničními posluchači vřele přijato. Ve Spojeném království se In the Midnight Hour vyšplhal na 12. místo v UK Singles Chart. Disk získal "zlatý" status a získal více než 1 milion prodejů v zemi a ve světě.
Poté, co se stal populární, Pickett si neužil slávu a pracoval pouze na nové kreativitě. Po In the Midnight Hour vyšly Don't Fight It, Ninety Nine and a Half a 634-5789 (Soulsville, USA). Všechny tyto hity jsou dnes považovány za soulovou klasiku a všechny se dostaly do žebříčků R&B v zemi.
Label zakázal Pickettovi nahrávat písně na jiných místech, ale nabídl vynikající alternativu - Fame Studios. Mezi milovníky soulu byla považována za skutečnou kovárnu hitů. Kritici poznamenávají, že práce v novém studiu měla pozitivní vliv na práci hudebníka.
Přesuňte se do RCA Records a posledních nahrávek Wilsona Picketta
V roce 1972 Pickett ukončil smlouvu s Atlantic a přestěhoval se do RCA Records. Hudebník natočil několik velmi úspěšných singlů (Mr. Magic Man, International Playboy atd.). Těmto skladbám se však nepodařilo vybojovat první příčky hitparád. Songs se v Billboard Hot 90 nedostaly nad 100. pozici.
Pickett natočil svou poslední nahrávku v roce 1999. To ale nebyl konec jeho kariéry. Hudebník dělal koncertní turné a vystoupení až do roku 2004. A v roce 1998 se dokonce zúčastnil natáčení filmu "The Blues Brothers 2000".
Ve stejném roce 2004 hudebníkovi poprvé selhalo zdraví. Kvůli problémům se srdcem byl nucen přerušit turné a jít se léčit. Krátce před svou smrtí se Pickett podělil se svou rodinou o plány nahrát nové gospelové album. Tato představa se bohužel nikdy nenaplnila – 19. ledna 2006 čtyřiašedesátiletý umělec zemřel. Pickett byl pohřben v Louisville, Kentucky, USA.
